Skriptář - Knihy, Skriptá a více pro vás

Vážená redakce, dočetla jsem s velkou chutí skoro celé letošní první číslo Te Deum věnované mimo jiné i pohádkám, což je téma, které mě vždycky zajimalo. Nejprve bych ale chtěla ocenit, že ve zprávách, které čtenářům nabízíte, uvádíte také dost "dobrých" a povzbudivých zpráv. Myslím, že je všichni potřebujeme. Upřímné díky za ně. Články "Na prahu diktatury politické korektnosti" a "výuka náboženství, nebo výuka ateismu?" jsou alarmující a poskytují velmi cenné informace. Rozhovoru s dr. Byrnem o tzv. mozkové smrti dost dobře nerozumím. Má to znamenat, že všechny orgány, používané pro transplantaci se vlastně berou z ještě živých lidí? Pokud má někdo zničený mozek, už asi těžko muže žít. Podle mě závěry, které se prezentují v tomto článku, by ještě měl rozebrat nějaký odbornik. A ted' k těm pohádkám. Přečetla jsem velmi pozorně všechny články, které se k nim vztahovaly, včetně pohádky "Kořeny světa". Za každou esej od Chestertona budu velmi vděčná, vím, že překládat Chestertona dá pěknou fušku, ale byl to moc moudrý pán. Role čertu v pohádkách, to je opravdu problém. Vždycky to totiž muže vyvolat o ďáblu zkreslené představy, prostě se tou svou rolí v pohádce tak nějak zlidšti, a už máme dojem, že se ho nemusíme tak bát. Tatínek nám zakazoval dívat se na pohádky, kde se objevovali čerti, vždycky říkal, tahle pohádka vůbec neví, o čem mluví. Čím jsem starší, tím víc si myslím, že všechny pohádky, kde vystupují nejen čerti, ale třeba i andělé nebo Panna Maria, 8uh Otec (viz Anděl Páně), nakonec můžou v hlavách nadělat víc škody než užitku. Jinak s panem J. Stodolou v principu souhlasím. "Hermeneutický výklad Hrátek s Čertem" mě velmi pobavil a některé části jsem četla dvakrát, velmi oceňuji podrobný a zasvěcený rozbor jednotlivých postav. Myslím si, že je velmi trefný a nedá se mu nic vytknout, ale jednu přípornínku bych měla, nemyslím si, že by ta pohádka byla katolická. Problém je v tom, že jediná osoba, která v této pohádce měla ostatní vysoko převyšovat svými morálními vlastnostmi, otec Školastykus, selhala. A o to tady přece jde, ukázat, že je ta Církev - a otec Školastykus tady Církev představuje - naprosto nernožná. V době baroka by se tato pohádku octla na indexu zakázaných knih, protože tam byly zařazovány i knihy, kde se psalo o skutečných nebo smyšlených selháních katolíku. Informace o P. Pullmanovi, o jeho knížkách a jeho snahách v'(chovávat děti se můžou vždycky hodit, ale pohádce .Cervená Karkulka" od Garnera jsem moc nerozuměla. Článek "Když umírá muž" mě dojal k slzám a určitě ho dám přečíst všem svým dětem. Četla jsem se zájmem i ostatní články, ale už těch rozboru nechám.

Rozhovor s dr. Byrnem byl zveieiněn, neboť se jednalo o názor odborníka na problém tzv. "mozkové smrti". Tato otázka má kromě morálního rozměru také svů] rozměr čistě lékařský{ jenž však od etiky nelze nikdy odtrhnout. Souhlasím s vémi, že by bylo vhodné doplnit zmíněný rozhovor rovněž o pohled dalšího odbomiks, v tomto případě nejlépe morálního teologa. Jelikož se chceme podobným morálním otázkám současnosti věnovat i v budoucnu, nevvlučuii, ba byl bych tomu velmi réd, že se na stránkách Te Deum setkáme také s pohledem katolické morální teologie na daný problém. Co se týče otce Školastyka v pohádce Hrátky s čertem, tak Vašemu názoru rozumim, jen bych jej doplnilo svůj vlastní postřeh. Nepooitém, že motivací komunistického autora bylo zesměšnit v jeho postavě klérus, zvláště vezmeme-li v potaz dobu, kdy byla pohádka filmově zpracována. Podíváme-Ii se však na věc z odstupu, pak se mi zdál že zastáváte poněkud přísné měřítko. V křesťanstvu můžeme najít různé přístupy k problému nehodných kněží, případně biskupů, či dokonce papežů. Je to zajisté do značné míry dáno dobovými okolnostmi. ve středověku, kdy societas byla křesťanská, se můžeme setkat s prudkou reekd, která hýbe celou společností a která je zároveň doprovázena a vyvažována křesťanským humorem. Pokud by zobrazování nehodných kněží bylo samo o sobě nekstoticxé, pak bychom nemohli považovat za katolické ani některé cenné breviáře, případně jiné zbožné knihy, kde jsou nehodní církevní představení vyobrazeni s oslíma ušima; nekatolickými by pak byly i všechny staré obrazy zachycující peklo, kde v první řadě vidíme v plamenech klérus; podobně by dopadly i katedrály{ neboť snad na každé z nich najdeme nějakou tu sošku hříšného mnicha či kněze. Osobně považuji např. výrok sv. Jana od Kříže "Peklo je lemováno lebkami biskupů" za zcela katolický, byť by dnes možná někoho pohoršil. Druhý pohled na věc je rovněž rozumný a upřednostňuje strategické hledisko, které vyžaduje, aby nebyla autorita Církve zeslabována poukazováním na dílčí poklesky jejích pčedsteviielů, přičemž oprávněně poukazuje na nutnou úctu, kterou máme duchovním prokazovat. Myslím si, že bychom měli usilovat o nějaký vyvážený ideál. Podíváme-Ii se totiž např. na skandální postup amerického episkopátu a některých tamějších katolických médll, kteří s klidem přehlížely sodomity v řadách knéži, případně nad nimi dokonce držely ochranou ruku, pak ani piehnené zamlčování problémů nakonec neslouží ke slávě Církve, by právě naopak. Šéfredaktor

Ať Vám Buh žehná. M. K.{ Ludgeřovice

Drazi přátelé, dovolte mi reagovat na dopis čtenáře M. K. z minulého čísla Te Deum. Myslím, že dobře popsal problém restitucí církevního majetku z morálního pohledu, ovšem podle mne pozapomněl na to, čemu se říkalo prudentia. Zmíněný problém se totiž nevznáší ve vzduchoprázdnu, nýbrž má i své pozemské souvislosti, k nimž je nutno přlhlížet.

Te Deum 2 . MMVIII

4

dopisy