top prir - 1904
Topenářská příručka
Q S2
2λ d2 ln d2 d1
∆ tst
,
(12.11-48)
kde
Q S S2 = πd2l ∆tst = ts1 - ts2
je – – –
tepelný tok stěnou teplosměnná plocha referenční teplosměnná plocha = plocha vnějšího proudu válce rozdíl teplot na povrchu stěn
[W], [m2], [m2], [°C].
Odpor proti vedení tepla je – Pro rovinnou stěnu: δ λ – Pro válcovou stěnu: Rst Rst d2 2λ ln d2 d1 (12.11-49)
(12.11-50)
– Pro složenou stěnu: Rst 3 Rj ,
j 1 n
(12.11-51)
kde
Rj je odpor proti vedení jednotlivých vrstev [m2K/W], n – počet vrstev.
Velikost tepelné vodivosti λ lze najít ve fyzikálních tabulkách. Typické hodnoty λ [W/mK]:
Polyuretan Minerální vata Pevný nános Nerez ocel 0,031 0,045 1-2 15 - 30 Uhlíkatá ocel Mosaz Hliník Měď 50 120 230 380
Pro většinu materiálů je λ = f (t) - viz obr. 12.11-10, znázorňující závislost součinitele tepelné vodivosti na teplotě různých ocelí, používaných ve stavbě tepelně energetických zařízení. Je patrné, že u některých ocelí se vzrůstající teplotou stoupá, u jiných je tomu naopak. Při provozu se vytváří na výhřevné ploše nánosy, které mají nízkou tepelnou vodivost a ztěžují vedení tepla.
1888