top prir - 1021
Zařízení a prvky tepelných soustav – Trubky a spoje
vé spoje se používají pouze pro napojování armatur, či jako přechody mezi tradičními rozvody a rozvody z mědi.
Spoje nerozebíratelné vytvořené kapilárním pájení svařované přírubové šroubení svěrací kroužek Spoje rozebíratelné
Měkké pájení se používá pro rozvody pitné vody, TUV, cirkulace a teplovodní otopné soustavy vyjma podlahového vytápění. S výhodou se používá měkké pasty s přísadou práškové pájky. Zbytky pasty jsou absolutně rozpustné v teplé i studené vodě, tedy odstranitelné propláchnutím soustavy. Tvrdé pájky se používají v místech vystavených vysokému tepelnému zatížení či vysokému mechanickému namáhání (vibrace). Výhradně tvrdé pájení by se mělo používat u horkovodních otopných soustav, podlahového vytápění, rozvodů olejů, technických a mediciálních plynů a klimatizační techniky. Nejběžnější tvrdou pájkou je fosforová pájka neobsahující stříbro a fosforová pájka obsahující stříbro s označením L-CuAg2P. Pro rozvody látek obsahujících síru lze použít pouze pájky neobsahující fosfor. Použití příslušného typu pájky je tedy dáno jednak chemickým složením protékajícího média, ale i mechanickým zatížením a namáháním příslušného rozvodu či spoje. Při návrhu rozvodů z mědí a následné montáži je potřeba věnovat zvýšenou pozornost tepelné roztažnosti. Tepelná roztažnost měděných trubek je o 40 % větší než u trubek ocelových, avšak několikanásobně menší než u trubek plastových. Proto již při návrhu trasy je třeba uvážit nejvhodnější vedení, které umožní přirozenou kompenzaci, či instalovat kompenzační prvky. Pro potrubí vedená v podlahách či pod omítkou je vhodné použít v rozích dvojnásobnou tloušťku izolace. Průchody stěnou či stropem je vhodné vést ochrannou trubkou většího průměru. Tato kapitola nepostihuje v plné míře celou problematiku rozvodů z mědi. Pokud se jedná o případy speciálního použití je nutno vždy koncepci, použité materiály a typy spojů konzultovat s odpovědnými pracovníky firem zabývajících se distribucí měděného programu. 6.8.3 6.8.3.1 Trubky z plastů Úvodem
Až do 70. let 20. století měly kovové trubky v potrubních systémech dominantní postavení. V Evropě došlo k prvním pokusům s použitím trubek z PVC ve 30. letech v Německu v rozvodech vody. K velkému rozvoji používání plastových trubek, hlavně pro vodovodní a kanalizační instalace, došlo až po roce 1960. V současné době je v těchto oborech využíváno více jak 50 % potrubí z plastů. V průběhu 90. let 20. století začaly i na náš instalatérský a posléze i topenářský trh pronikat různé potrubní systémy z plastických hmot. O tom, že plast není jako plast, se většina z nás již přesvědčila, ale v praxi stále převládá pouhé dělení na potrubí ocelové, měděné, případně nerezové a plastové. Přitom plastických hmot, které se v topenářské praxi vyskytují, je celá řada a mají zcela odlišné fyzikální vlastnosti a tudíž i odlišné využití. K tomu abychom se v nich lépe orientovali slouží následující kapitoly. 6.8.3.2 Druhy plastických hmot používaných na potrubní rozvody
Plastické hmoty se podle molekulové struktury dělí na: – termoplasty,
1003


































































