Skriptář - Knihy, Skriptá a více pro vás

27. Placenta a plodové obaly
Oboustranné funkční propojení mezi zárodkem a matkou je zajištěno pomocí placenty. Placenta slouží zárodku jako plíce, ledviny, střevo, pravděpodobně jako fetální játra a co více, i jako komplexní endokrinní orgán. Z krevního oběhu matky jsou do krevního oběhu zárodku aktivně transportovány kyslík a živiny, opačným směrem putuje kysličník uhličitý a nepotřebné metabolické produkty. Placentou proniká i většina léčiv a chemických látek z prostředí.

27.1. Vývoj placenty
Vývoj placenty začíná ihned po uhnízdění blastocysty v endometriu dělohy. Na vzniku placenty se podílejí tkáně mateřské - těhotenské endometrium = decidua a tkáně embryonální - trofoblast. Obě části placenty mají odlišný genotyp a přesto po celou dobu těhotenství dobře "spolupracují". Přestože zárodek představuje cizorodý transplantát, nevyvolává za normálních okolností v mateřském organismu imunitní reakci vedoucí k odhojení. Okolnosti tohoto jevu nejsou doposud plně vyvětleny (viz dále).

27.1.1. Endometrium - deciduální reakce
V době nidace (cca týden po oplodnění) je endometrium na vrcholu sekreční fáze prosáknuté tekutinou a skvěle prokrvené. Slizniční žlázky produkují hlenovitý sekret. Asi 2-3 dny po začátku implantace proběhne v endometriu dělohy tzv. deciduální reakce. Vazivové buňky endometria se přeměňují ve velké deciduální buňky, které obsahují velké množství glykogenu a kapének lipidů. Kapiláry se v okolí blastocysty zmnožují a mění se na tenkostěnné sinusoidy. Deciduální reakce se postupně rozšíří na celou děložní sliznici (pars functionalis), která se změní v "blánu padavou" - membrana decidua. Vzhledem k poloze zárodku rozlišujeme děložní sliznici na decidua basalis pod zárodkem (místo budoucí placenty), na decidua marginalis po stranách zárodku a na decidua capsularis nad zárodkem. Ostatní části děložní sliznice se nazývají decidua parietalis.

27.1.2. Trofoblast
Vývojovým prekurzorem parenchymu zárodečné části placenty je stěna blastocysty - trofoblast, který je odpovědný zpočátku vývoje za proces implantace (začíná 6. embryonální den). Trofoblast se diferencuje ve dvě morfologicky i funkčně odlišné části - cytotrofoblast - Langhansovy buňky (vnitřní část) a syncytiotrofoblast neboli plazmoditrofoblast (zevní část myšleno z pohledu od zárodku). Buňky cytotrofoblastu se rychle dělí. Zároveň zanikají nebo se nevytvářejí buněčné membrány čímž vzniká mnohojaderný útvar syncytium. Syncytiotrofoblast pučí do okolí ve formě prstovitých výběžků, které působením proteolytických enzymů narušují děložní sliznici. Rozpadlá děložní sliznice poskytuje výživný substrát pro zárodek - histiotrofické stádium výživy. Výživné látky procházejí syncytiotrofoblastem a cytotrofoblastem do zárodku. Po devátém dni vývoje zárodku se v syncytiotrofoblastu vytvářejí vakuoly, které splývají ve větší dutiny zvané lakuny - lakunární stadium vývoje trofoblastu. Lakuny se postupně vzájemně propojují a vytvoří tak prostorovou síť. Do těchto prostorů se při postupném narušování mateřských kapilár, které se překrví a přeměňují v tzv. sinusoidy, vylévá krev. Krev pak omývá syncytiotrofoblast a výživa jde k zárodku přímo z krve matky - hemotrofický způsob výživy. Tím se utvoří základ uteroplacentárního oběhu.

27.1.2.1. Tvorba choriových klků
Buňky cytotrofoblastu začínají po celém povrchu plodového vejce lokálně penetrovat do syncytiotrofoblastu a vytvářejí tak primární choriové klky. Sekundární choriové klky obsahují navíc, v centru klků, mezenchymové buňky z extraembryonálního mezodermu (asi 14. den vývoje). Ve třetím týdnu vývoje se začínají tvořit krevní ostrůvky v mezenchymu zárodku i v mezenchymu choriových klků. Z krevních ostrůvků se postupně stávají kapiláry. Choriové klky, které obsahují krevní kapiláry, nazýváme terciární. Tím je vytvořen předpoklad pro výměnu látek mezi krví matky, (která volně omývá povrch klků) a krví plodu (v kapilárách uvnitř choriových klků).

214