Skriptář - Knihy, Skriptá a více pro vás

reagujíc! rodina nechápe potřebu a význam výtvarné seberealizace dítěte ani hodnotu výtvarného vzdělání Důsledkem těchto postojů může být odmítání rodičů zajistit vhodné vybavení dětí pro výuku výtvarné výchovy (Považuji ho za zbytečné). Jindy dochází k znehodnocováni výtvarných zájmů dítěte (Zabývej se něčím užitečnějším!). Hierarchie hodnot v rodině může orientaci směrem k výtvarné kultuře zcela odklonit. Vyčlení ji z okruhu svých zájmů. • ' 5. B Učitel pak zůstává jako jediný z těch, kteří mohou dítě výtvarným světem a výtvarnými hodnotami provést. Jeho konání a výtvarně hodnotové soudy maji zejména v raném období mladšího školního věku (v období počáteční identifikace žáka s učitelem) pro dítě velký význam. Přijímá je a ztotožňuje se s nimi tím víc, čím silnější je jeho emocionální vazba na ochrannou autoritu učitele ^ ^^V^ODdobí středního školního věku (M Vágnerová jej limituje úsekem 3,_- 5, ročníku základní školy) se dítě na školu už více adaptovalo-apiualo svoji roli jako jednu .z .mnohých. Jeho identita je poznamenána větší schopnosti emocionálního a racionálního posouzeni (Vágnerová, M. 9 s. 36). Získává větší autonomu v sebehodnocení. Mění svůj postoj k učiteli, kterv pro něj už nemá tak výrazný osobní význam Oproti období 1 - 2 . ročníku (mladšího školního věku) vzrůstá význam třídy jako sociální skupiny Sociální postaveni v ní nabývá na významu Úspěch žáka ve výt var nýciu. činnostech a jeho informovanost o výtvarné problematice mohou přispět k povýšení sociálního statusu dítěte (Honza má fantazii, dovede vtipné přemýšlet, krásně kresli ... uvádějí s uznáním spolužáci). Stupeň posunu směrem k sociální úspěšnosti žáka ve třideje závislý také na vzájemném hodnocení mezi dětmi, na jejich skupinových postojích k výtvarné výchově, výtvarným činnostem a poznatkům, Všechny tyto projevy a kvality předchází a podmiňuje hodnocení učitele. Pokud provedl své žáky kladnou výtvarnou a sociální prožitkovou zkušenosti, pak je výtvarné setkáni dětí dílnou, v níž je každá dětská osobnost hodna úcty a obdivu. Děti si ji dovedou vyjádřit navzájem. 6. B. Učitel, který děti provázel v primární škole po celých pět let, může v závěru tohoto období sklízet výsledky své angažovanosti vůči svým žákům. Postrádají - li radost z výtvarného objevování, pozitivitu prožíváni výtvarných činností i sociálních kontaktů, mnohé zanedbal. Nepřišel-li do praxe v plném rozsahu své profesní způsobilosti připraven, pak přirozeně selhal. Jeho profesním předpokladům, profesnímu umění i jeho profesní identitě mnohé scházelo. Nepřesvědčivost jeho působení postihlo především jeho žáky, jejich schopnosti, prožitky, postoje, zájmy a možná i jejich příští životni nebo profesní orientaci. Pro mnohé z dětí není záchrany ani v rodinách. Zejména v těch, které charakterizuje chudoba potřeb a životních perspektiv, které si před sebe kladou. Učitel se ve spolupráci s takovýmto rodinným prostředím dostává do konfliktu hodnot. Musí ho překonávat a bránit se rezignacím na smysluplnost svého výchovného působení. Jeho odvěké posláni šiřitele kultury je s ním spjato i dnes. Jeho role, kterou si vybral, je krásná, i když nelehká. Povolává ho mimo jmě k objevováni, ochraňování a rozvíjeni kulturních hodnot. Tímto ušlechtilým směrem se může vydat především se svými žáky.