Skriptář - Knihy, Skriptá a více pro vás

8.11 Škodlivý vliv kapalných emisí

Průsakové vody ze skládek tuhých odpadů mohou být znečištěny jak biologicky, tak i chemicky. Vedle choroboplodných bakterií jsou hlavní sledovanou chemickou složkou průsaků těžké kovy, alifatické kyseliny, amonné sloučeniny a dusičnany. Kvalitativní složení průsakových vod a koncentrace kontaminantů silně závisí na stáří skládky, případně na probíhajících biologických pochodech a na množství perkolující průsakové vody. Změny pH v průběhu změn biologického oživení skládky přinášejí i velmi odlišné složení průsako­ vých vod. Zejména nebezpečné jsou průsaky v průběhu kyselinotvorné fáze, případně z takových skládek, kde pro přístup vzduchu nebo nedostatečnou vrstvu odpadu či nedostatečné zhutnění se nemohla rozvinout methanogenní fáze. Alifatické kyseliny přítomné ve výluzích výrazně zvyšují i vyluho­ vání těžkých kovů. Pro omezení vlivu průsakových vod do okolí skládky se zásadně doporučuje provést důkladnou izolaci podloží skládky fólií nebo zemním těsněním. Průsakové vody ze skládky se svedou drenáží do záchytných jímek, odkud musí být odvedeny či odčerpány ke zneškodnění.
8.12 Geosyntetické materiály

Těsnění pro skládky lze vyrábět z různých přírodních i syntetických materiálů. V některých oblas­ tech může být místní geologické podloží dostatečně nepropustné i bez dodatečného těsnění. Ve většině případů však povaha podloží nezajišťuje dostatečnou bariéru a některé formy těsnění jsou nezbytné. Nejstarším typem umělých bariér jsou zemní těsnění. Upravené zeminy mají výhodu v tom, že mohou působit jako aktivní bariéry absorpcí složek výluhů při jejich průchodu bariérou. Jejich nevýhodou je však špatná slučitelnost s některými typy odpadů a jejich tendence k vysychání a praskání. Rychlý rozvoj skládek v posledních letech vedl k rozsáhlému využívání syntetických těsnicích materiálů (geomembrán) na nových skládkách, umožňujících zadržet výluhy a zabránit kontami­ naci podzemních vod. Těsnicí pláště ze syntetických materiálů jsou totiž pro tyto účely vhodnější n ež přírodní materiály. Mají menší prostupnost pro vodu než jíly. Např. plastová podložka o síle 750 - 1500 mikrometrů má menší prostupnost pro vodu než jílová vrstva o mocnosti 1 m. Ze syntetických materiálů se nejvíce používají syntetické flexibilní membrány a kompozitní mate­ riály. Nejběžnějším syntetickým těsnicím materiálem je polyethylen (vysokohustotní i nízkohustotní), v menší míře plastifikovaný PVC. Z dalších materiálů pro těsnění skládek se uvažovalo s butylkaučukem, ten má však pro tyto účely jen omezené použití. V budoucnu se očekává uplat­ nění dalších nových materiálů, např. fluorpolymerů. Geomembrány jsou velmi odolné vůči uhlovodíkům, kyselinám a jiným agresivním látkám vznika­ jícím ve skládkách, které naopak zeslabují nebo ničí ochranné vlastnosti zemin s obsahem jílů. Pro spolehlivé využití těchto materiálů je však nutné, aby geomembrány plnily svou primární funkci bariéry mezi ukládanými odpady a okolním prostředím po celou dobu, po kterou budou odpady představovat nebezpečí. Geomembrány z polyethylenu se svařují přímo na skládkách. Pro výrobu geomembrán se nyní používají především vysokohustotní polyethylen, který má vynikající odolnost vůči chemikáliím, dobrou pevnost v tahu, odolnost proti tečení, ultrafialovému světlu i hlodavcům. PVC je pro svou dobrou tažnost vhodným materiálem pro krytiny. Požadavky na krytiny a na podložky se liší. Kry­ tiny nemusí mít schopnost zadržovat tekutinu uvnitř skládky, ale naopak musí zabraňovat pronikání vody dovnitř.