navrhovani betonovych konstrukci 1 - 56
z kušební těleso mělo rovnoběžná čela kolmá k povrchovým přímkám. Pokud to není d održeno, těleso se poruší smykem (diagonální trhlinou) a z výsledku pak nelze stanovit v álcovou pevnost v tlaku. V álcová pevnost se považuje za základní pevnost betonu (proto se její označení zkracuje na^/č a ostatní pevnosti se z ní odvozují); uplatňuje se v konstrukčních tlačených prvcích n amáhaných prostým tlakem. Válcová pevnost je menší, než je pevnost krychelná; zpravidla se uvažuje / = (0,80 až 0 , 8 5 ) / «
c ube
.
(3.1)
O bdobně lze zjišťovat i h ranolovou pevnost (^pnsm) n a tělesech tvaru hranolu ( Obr. 3.1b). P evnost betou v tlaku závisí na štíhlosti zkušebního vzorku (poměru výšky h k p růměru kruhové základny d , p opř. hraně čtvercové základny a), j ak je patrné z O br. 3.2. Č ím je větší v ýška zkušebního tělesa v poměru k rozměru jeho základny, tím víc je eliminován účinek t ření ve styku zkušebního tělesa s tlačnými plochami lisu.
v
í*
Q'd
Obr. 3.2 Poměr pevnosti betonu v tlaku k pevnosti krychelné v závislosti na štíhlosti zkušebního
tělesa
P evnost v prostém tahu / j e malá v porovnání s pevností v tlaku, pohybuje se u betonů z h utného kameniva v mezích (0,05 až 0,12) jc ; u betonů nižších pevností v tlaku se součinitel pohybuje u horní hranice intervalu, u betonů vyšších pevností v tlaku u dolní hranice intervalu. Přímé experimentální zkoušení této pevnosti je obtížné (lze ji zkoušet na válcích nebo hranolech z prostého betonu, jejichž čela musí být přilepena na úchytné přípravky, které zaručí osové působení tahové síly, přičemž porušení nesmí nastat v lepených plochách). Pro pracnost zkoušky v osovém tahu, pokud se požaduje zjištění pevnosti betonu v tahu, z kouší se pevnost betonu v příčném tahu, nebo pevnost betonu v tahu za ohybu.
ct
P evnost v tahu se uplatní u prvků, ve kterých nesmí vzniknout trhliny. Pevnost betonu v tahu je důležitá z hlediska trvanlivosti betonu a ochrany výztuže před korozí. P evnost v příčném tahu / , s e zkouší na krychlích nebo válcích ( Obr. 3.3). T ahová napětí j sou při zkoušce vyvozována nepřímo prostřednictvím tlakového zatížení (příčná tahová napětí jsou vyvolána zakřivením izostatických čar). Obvykle se udává f i p = ( 1,1 až 1,25) f .
ct sp
c tS a
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.



































































