navrhovani betonovych konstrukci 1 - 56

z kušební těleso mělo rovnoběžná čela kolmá k povrchovým přímkám. Pokud to není d održeno, těleso se poruší smykem (diagonální trhlinou) a z výsledku pak nelze stanovit v álcovou pevnost v tlaku. V álcová pevnost se považuje za základní pevnost betonu (proto se její označení zkracuje na^/č a ostatní pevnosti se z ní odvozují); uplatňuje se v konstrukčních tlačených prvcích n amáhaných prostým tlakem. Válcová pevnost je menší, než je pevnost krychelná; zpravidla se uvažuje / = (0,80 až 0 , 8 5 ) / «
c ube

.

(3.1)

O bdobně lze zjišťovat i h ranolovou pevnost (^pnsm) n a tělesech tvaru hranolu ( Obr. 3.1b). P evnost betou v tlaku závisí na štíhlosti zkušebního vzorku (poměru výšky h k p růměru kruhové základny d , p opř. hraně čtvercové základny a), j ak je patrné z O br. 3.2. Č ím je větší v ýška zkušebního tělesa v poměru k rozměru jeho základny, tím víc je eliminován účinek t ření ve styku zkušebního tělesa s tlačnými plochami lisu.

v

í*

Q'd

Obr. 3.2 Poměr pevnosti betonu v tlaku k pevnosti krychelné v závislosti na štíhlosti zkušebního
tělesa

P evnost v prostém tahu / j e malá v porovnání s pevností v tlaku, pohybuje se u betonů z h utného kameniva v mezích (0,05 až 0,12) jc ; u betonů nižších pevností v tlaku se součinitel pohybuje u horní hranice intervalu, u betonů vyšších pevností v tlaku u dolní hranice intervalu. Přímé experimentální zkoušení této pevnosti je obtížné (lze ji zkoušet na válcích nebo hranolech z prostého betonu, jejichž čela musí být přilepena na úchytné přípravky, které zaručí osové působení tahové síly, přičemž porušení nesmí nastat v lepených plochách). Pro pracnost zkoušky v osovém tahu, pokud se požaduje zjištění pevnosti betonu v tahu, z kouší se pevnost betonu v příčném tahu, nebo pevnost betonu v tahu za ohybu.
ct

P evnost v tahu se uplatní u prvků, ve kterých nesmí vzniknout trhliny. Pevnost betonu v tahu je důležitá z hlediska trvanlivosti betonu a ochrany výztuže před korozí. P evnost v příčném tahu / , s e zkouší na krychlích nebo válcích ( Obr. 3.3). T ahová napětí j sou při zkoušce vyvozována nepřímo prostřednictvím tlakového zatížení (příčná tahová napětí jsou vyvolána zakřivením izostatických čar). Obvykle se udává f i p = ( 1,1 až 1,25) f .
ct sp
c tS a

Strany: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 99, 100, 101, 102, 103, 104, 105, 106, 107, 108, 109, 110, 111, 112, 113, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, 125, 126, 127, 128, 129, 130, 131, 132, 133, 134, 135, 136, 137, 138, 139, 140, 141, 142, 143, 144, 145, 146, 147, 148, 149, 150, 151, 152, 153, 154, 155, 156, 157, 158, 159, 160, 161, 162, 163, 164, 165, 166, 167, 168, 169, 170, 171, 172, 173, 174, 175, 176, 177, 178, 179, 180, 181, 182, 183, 184, 185, 186, 187, 188, 189, 190, 191, 192, 193, 194, 195, 196, 197, 198, 199, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 207, 208, 209, 210, 211, 212, 213, 214, 215, 216, 217, 218, 219, 220, 221, 222, 223, 224, 225, 226, 227, 228, 229, 230, 231, 232, 233, 234, 235, 236, 237, 238, 239, 240, 241, 242, 243, 244, 245, 246, 247, 248, 249, 250, 251, 252, 253, 254, 255, 256, 257, 258, 259, 260, 261, 262, 263, 264, 265, 266, 267, 268, 269, 270, 271, 272, 273, 274, 275, 276, 277, 278, 279, 280, 281, 282, 283, 284, 285, 286, 287, 288, 289, 290, 291, 292, 293, 294, 295, 296, 297, 298, 299, 300,