Skriptář - Knihy, Skriptá a více pro vás

P ředpokládejme, že máme dynamickou knihovnu DLL s názvem Max Li b.dl 1 , která obsa­ huje funkci:
function M a x ď l , 12: integer): integer;

T ato funkce vrací vyšší ze dvou čísel typu i n teger, k terá jsou jí předána jako argumenty. J ednotka s definicí rozhraní by pak vypadala asi takto:
u n i t MaxUnit; interface f u n c t i o n Max( I I , 12: i n t e g e r ) : integer;

i mpl ementation f unction Max: external e nd.

' MAXLIB';

Určitě si všimnete, že funkce Max() není definována. Klíčové slovo e xternal n aznačuje, že f unkce je součástí určené dynamické knihovny. Při běhu aplikace je dynamická knihovna D LL načtena do paměti automaticky a jakákoliv volání funkce Max O j sou svázána s funkcí MaxO v d ynamické knihovně. Tento postup popisuje jeden ze dvou způsobů, jak načíst d ynamickou knihovnu DLL: první se nazývá implicitní načítáni a z působí, že systém Win­ dows načte dynamickou knihovnu při spuštění aplikace automaticky. Druhý způsob se na­ zývá explicitní načítání d ynamické knihovny a popsán podrobněji dále v této kapitole.

Proč používat knihovny DLL?
P ro použití dynamických knihoven DLL existuje více důvodů, některé z nich již byly zmí­ něny dříve. Obecně platí, že dynamické knihovny se používají pro sdílení kódu nebo sy­ stémových prostředků, pro skrytí implementace kódu nebo nízkoúrovňových systémo­ vých procedur či při návrhu uživatelských ovládacích prvků. Všechny tyto důvody v ná­ sledujících oddílech podrobněji popíšeme.

Sdílení kódu, prostředků a dat více aplikacemi
V t éto kapitole jsme již uvedli, že nejobvyklejším důvodem pro vytváření knihoven DLL j e sdílení kódu. Na rozdíl od jednotek, které umožňují sdílet kód v různých aplikacích v D elphi, umožňují dynamické knihovny DLL sdílet kód s jakoukoliv aplikací Win­ dows, jež může volat funkce uložené v dynamických knihovnách. D ynamické knihovny také umožňují sdílet prostředky - například obrázky, písma nebo i kony, které by jinak musely být součástí souboru prostředků a sestaveny přímo jako sou­ část aplikace. V případě, že se tyto prostředky umístí do knihovny DLL, je může využívat více aplikací bez nutnosti použití paměti, kterou by jinak tyto prostředky v každé aplika­ ci zvlášť zabíraly. V p rostředí lóbitového systému Windows měly knihovny DLL svůj vlastní datový seg­ ment, takže všechny aplikace, které tuto knihovnu sdílely, mohly přistupovat ke stejným d atům - globálním a statickým proměnným knihovny DLL. V prostředí systému Win32 je vše jinak. Protože obraz knihovny DLL je mapován na adresový prostor každého proce-