Skriptář - Knihy, Skriptá a více pro vás

ř ady vojáků spolu se zástupem zvědavců a snažil se dát Ješuovi n enápadně najevo, že on, Matouš, ho neopustil na jeho poslední c estě, že je tu s ním a modlí se, aby smrt skosila Ješuu co m ožná nejdřív. Ale ten upíral pohled do dálky, kam ho odváželi, a M atouše samozřejmě neviděl. A si půl kilometru za městem, když se Lévi marně snažil p rodrat až k vojákům, bleskl mu náhle hlavou prostý a přitom g eniální nápad. Jak byl prchlivý, vzápětí se v duchu častoval n ejhoršími kletbami, že ho něco podobného nenapadlo dřív. Ř etěz vojáků nebyl neprostupný, mezi jednotlivci byly mezery. P ři velké hbitosti a p ř e s n é m odhadu se dalo shrbeně p roklouznout mezi dvěma vojáky, proniknout až k vozu a zbavit s vého přítele utrpení. S tačil by mžik, aby bodl Ješuu nožem do zad a zvolal: „ Ješuo! Zachránil jsem tě a odcházím společně s tebou! Já, M atouš, tvůj jediný a věrný učedník!" K dyby mu Bůh milostivě dopřál ještě další okamžik, stačil by si vrazit nůž do prsou a vyhnout se tak ukřižování. Ostatně, t ahle poslední myšlenka bývalého výběrčího daní pramálo znepo¬ k ojovala. Bylo mu lhostejné, jak umře. Přál si jen jedno: a by Ješua, který v životě neublížil ani kuřeti, netrpěl. P lán nebyl špatný, ale ke své velké smůle Matouš neměl u s ebe nůž a v kapse ani vindru. P rodral se davem a rozzuřen sám na sebe běžel zpátky do m ěsta. V jeho rozpálené hlavě se míhala jediná horečná myš¬ l enka: jak n e p r o d l e n ě , jakýmkoliv způsobem získat nůž a j ak dohonit průvod. Doběhl tryskem k městské b r á n ě , p roplétal se proudem karavan, které město hodlalo vstřebat, a v tom uviděl po levé straně otevřený krámek, kde prodávali c hléb. Těžce dýchal, jak pádil po rozžhavené cestě, ale o vládl se. Vešel důstojně do krámku, pozdravil pekařku, k terá stála za pultem, a požádal, aby mu podala z police v rchní bochník, který se mu bůhvíproč nejvíc zamlouval. S otva se pekařka otočila zády, spěšně, beze slova sebral z p ultu dlouhý nůž na chleba, ostrý jako břitva, a vyběhl z k rámku. Lepší nástroj si nemohl přát. Z anedlouho jste ho mohli znovu vidět na jaffské silnici. A le průvod zatím zmizel v dálce. Matouš se dal do běhu. O bčas se svalil do prachu a ležel chvíli nehnutě na cestě, a by nabral dech, k údivu všech, kdo tudy projížděli na mezcích n ebo šlapali pěšky do Jeruzaléma. Slyšel, jak mu srdce p oplašeně tluče nejen v prsou, ale i v hlavě a v uších. S otva popadl dech, znovu vyskočil a pádil dál stále p omaleji. Když konečně v dálce zpozoroval blýskavý dlouhý