Skriptář - Knihy, Skriptá a více pro vás

1 241 lostná. Kníže Wratislawský Jindřich II, příjmím Pobožný, j ežto měl krále Wáclawowu sestru Annu za manželku a p o otci swém Jindřichowi I, příjmím Bradě, wládnul n e ­ toliko wětší částkau Slezska* ale i Welikým Polskem, p ostawil se polem proti Mongolům a dal se s nimi do b oje, Čechůw jemu ku pomoci pospíchajících ani n e s č e kaw; w jeho wšak wojště bojowal také kníže český B oleslaw, poslední Děpoltic, o kterém pamět se z a c h o wala. Ale jakkoli udatně poěinali sobě w bitwě té P o ­ láci a Slezáci, přemnožstwím wšak nepřátel potlačeni jsau, t ak, že netoliko knížata Jindřich i Boleslaw, ale i deset t isíc bojowníkůw tu zahynulo, a jen málo prý se p o č í ­ talo těch, kteří s knížetem Měčislawem Opolským s b o ­ jiště do města Lehnice se uchránili mohli )
l88

O t om, co po bitwě na Dobrém poli následowalo, p oučuje nás král Wáclaw sám, psaw knížatům německým t ato slowa: „Když Tataři byli w Polště, my s wojskem s wým tak sme již blízcí byli wéwody Jindřicha, že ten d en po jeho pádu mohli sme dorazili k němu: on ale b ohužel! nás ani o radu ani o pomoc nepožádaw, dal se s n imi do b o j e , w němžto žalostiwě zahynul. My pak t o zwěděwše, táhli sme před se do krajin Polských w á lečně, chtéjíce nazejtří s boží pomocí hodnau nad nimi u činiti pomstu: ale oni, poznawše aumysl náš, dali se na a utěk, a přes řeky walné i prudké ženauce se bez p ř e 188) O p octu zabitých we bitwě na Dobrém poli (Wahlstatt) p íše se we zpráwě od Dominikanftw a Minorituw r. 1 2 4 1 wftbec wydané: Tartaris — cum occurreret dux Henricus Poloniae cum exercitu suo, ipsum et ut dici— tur fere decem mille de suis occiderunt (Matthaeus Paris in Additam. p. 1 3 9 . ) Proti tomu stará kronika Lůueburská ap. Eccard. 1, 1 4 0 9 ) dí: Do slridde mit en d e Hertoge Heinric van Polenen, unde ward geslagen, nnde mer dan drittich dusent Volkes mit eme. —