Skriptář - Knihy, Skriptá a více pro vás

L angmuirova adsorpční izoterma:

V u vedené rovnici je b k onstanta, a j e maximální adsorpce (to je m aximálně adsorbovatelné množství látky na jednotku hmotnosti adsorbentu), d osažená pro dostatečně vysokou koncentraci c , t edy pro b.c, » 1 . L angmuirova izoterma je odvozena z předpokladu, že adsorpci se vytváří na p ovrchu sorbentu jen jedna (monomolekulárni) vrstva, při čemž adsorbované č ástice se vzájemně neovlivňují. Pro malé hodnoty c p latí: a = a x.b.c - K.c , k de K j e konstanta. Příklady průběhu Langmuirovy adsorpční izotermy jsou u vedeny na obr. 5.1.
max r r s ma r f

O br. 5.1. Langmuirova adsorpční izoterma k ř.1 ... b = 0 ,2, kř.2 ... b = 0 ,5, kř.3 ...o = 1,0

cFreundlichova izoterma: a = k.c
Vn s r

[ 5.2]

V t éto rovnici jsou k,n k onstanty. D ůležitou vlastností každého sorbentu je jeho specifický povrch, což je p locha, připadající na hmotnostní jednotku sorbentu [m ,g "'] a samozřejmě také j eho složení. Rozlišují se sorbenty polární, které obsahují disociovatelné skupiny, u dělující jejich povrchu elektrický náboj (kladný nebo záporný) a nepolární s orbenty, které takové náboje neobsahují a při adsorpci se u nich uplatňuje p ředevším jejich velký povrch a síly van der Waalsovy. Na nepolárních s orbentech se adsorbují přednostně látky nepolárního charakteru, na sorbentech p olárních se adsorbují naopak především látky polární. Poněvadž většina p oužívaných polárních sorbentu obsahuje i jistý podíl míst nepolárních a naopak, n elze vždy funkci sorbentu striktně vymezit. Proto např. aktivní uhli, považované z a nepolární sorbent, adsorbuje látky nepolární, ale také např. ionty těžkých k ovů. A dsorpce látek stejného charakteru na nepolárních sorbentech roste s j ejich relativní molekulovou hmotností (M), rychlost adsorpce se však s růstem r elativní molekulové hmotnosti snižuje. Maxima adsorptivity je dosaženo při určité v elikosti M, pak opět klesá, což je způsobeno omezením přístupu rozměrnějších