adolf hitler mein kampf cz - 9
bojovat za svoji ná rodnípodstatu. Nynísnad doká ž ně kdo změ ř velikost e it Ně mectvíze staré Vý chodníMarky, která , odká zá na sama na sebe, po staletí brá nila ř i nejprve na vý í š chodě , aby koneč ně udrž ně meckou jazykovou hranici ela v rozdrobené malé vá lce v době , kdy se Ř í e snad zají š mala o kolonie, ale ne o vlastnímaso a krev př svý dveř Jako vž a všude v kaž ém boji byly také ed mi mi. dy d v jazykovém boji tý vrstvy: bojovní vlaž ía zrá dci. ž ci, n Užve škole zač alo toto prosí á ní Neboť a to je to nejpozoruhodně jšív v. , jazykovém boji snad vů bec, ž jeho vlny snad nejtí e omý íprá vě školu jako e ž vaj mí vý sto chovy př tígenerace. Tento boj je veden o dí ě a k dí ě ti smě ř první í š t t uje vý tohoto boje: "Ně meckýhochu, nezapomeň ž jsi Ně mec, dí zva ,e vko pamatuj, ž e se má š stá t Ně meckou matkou"! Kdo zná duši mlá dež ten doká ž pochopit, ž prá vě ona poslouchá takový e, e e to bojovýpokř nejradostně ji. V rozlič ný formá ch pak vede tento boj svý ik ch m způ sobem a svý zbraně mi. Odmí á zpí neně mecké pí ě , horuje o to ví pro mi t vat sn ce ně meckou hrdinnou velikost, č í ví se pokoušejíji této velikosti odcizit; sbí á m ce r haléř odtrž é od ú pro bojovýpoklad velký Neuvě ř ě dobř slyší e en st ch. iteln e neně meckého uč itele a je zá roveň neú stupná ; nosízaká zané znaky vlastníná rodní podstaty a je šť á , kdyžje za to potrestá na nebo dokonce bita. Je tedy v malém astn vě rný odrazem velký jen je č asto lepší a upř ě jší smý lení m ch, ho í mn ho š. Také já jsem mě l kdysi mož nost užv pomě rně ranném mlá díú astnit se č ná rodnostní boje starého Rakouska. Sbí ho ralo se na Již íMarku a školský spolek, n smyšleníse zdů razň ovalo chrpami a č erno-č erveno-ž ý barvami, zdravilo se lut mi "Heil" a mí cí ř é hymny se zpí sto sa sk valo radě ji "Deutschland iber alles", př es varová nía tresty. Hoch byl př politicky školen v době , kdy př šní tak itom í slu k zvaného ná rodnostní stá tu vě tšinou vě dě l užjen má lo o své ná rodnosti a znal jen ho řč . Ž jsem užtehdy nepatř k vlaž ý se rozumísamo sebou. V krá tké době e e il n m, jsem se stal fanatický "ně mecký nacioná lem" př emžtoto ovšem není m m ič identické s naší dnešní stranický pojmem. m m m Tento vý postupoval u mne velmi rychle, takž jsem dospě l užv patná cti k voj e chá pá ni rozdí mezi dynastický "patriotismem" a lidový "nacionalismem" a lu m m znal jsem tehdy užjen to druhé. Pro toho, kdo se nikdy nenamá hal se studiem vnitří vztahů habsburské n ch monarchie, nemusíužbý takovýpostup zcela jasný Jen vyuč ová nísvě tový t . ch dě jin ve škole v tomto stá tě muselo polož zá klad tohoto vý it voje, neboťspecifické rakouské dě jiny existujípř jenom v nepatrné mí e. Osud tohoto stá tu je tak ece ř spojen se ž ivotem a rů stem celého Ně mectví ž odluč ová nídě jin ně mecký od ,e ch dě jin rakouský se zdá zcela nemyslitelné. Ano, kdyžse Ně mecko nakonec zač alo ch dě lit na dvě mocenské sféry, stalo se prá vě toto rozdě leníně mecký dě jinami. mi Zdá se, ž cí ř é insignie ně kdejšíř ské ná dhery, uchová vané ve Ví e sa sk í š dni, pů sobínadá le jako podivuhodné kouzlo, jako zá ruka vě č ného společ enství . Ž ivelnývý ř ně meckorakouského lidu ve dnech zhrouceníhabsburského stá tu k ik po sjednocenís ně meckou mateř skou zemi byl jen vý sledkem touhy po tomto ná vratu do nikdy nezapomenutého otcova domu, která dř í mala hluboko v srdcí ch veškerého lidu. Toto by nebylo nikdy vysvě tlitelné, kdyby dě jinná vý chova kaž ého jednotlivého rakouského Ně mce nebyla bý d vala př inou takové všeobecné í č
