adolf hitler mein kampf cz - 8
dá t mne v tomto povol ni vyškolit. Naopak. Kdyžjsem poprvé dostal otá zku - užpo odmí tnuti otcovy oblí é myšlenky - Č í se tedy sá m vlastně chci stá t - a ben m vyrukoval dosti bezprostř ě se svý pevný rozhodnutí otec nejprve oně mě l. edn m m m, "Malí ? Akademickýmalí ?" Pochyboval o mém rozumu, myslel snad také, ž ř ř e špatně slyšel nebo špatně rozumě l. Ovšem kdyžsi to vyjasnil a vycí vá ž til nost mého ú myslu, vzepř se tomu s plnou rozhodnostísvé bytosti. Jeho rozhodnutítu el bylo velmi jednoduché, př emžně jak‚zvaž á ni mý snad opravdu existují í ič ov ch c ch schopnostínepř á zelo v ú ich vahu. "Akademický malí , ne, dokud ž nikdy." ř iji, Poně vadžale jeho syn nejspí zdě dil ně které jiné jeho vlastnosti, zdě dil asi i š tvrdohlavost. Jenom př irozeně v opač ném smyslu. Obě strany trvaly na svém. Otec neopustil své "Nikdy' a já jsem posí své "Př lil esto." Toto vše mě lo má lo potě šitelné ná sledky. Starýpá n zahoř a já ač jsem ho kl velmi miloval - také. Otec mi zaká zal jakoukoli nadě ji, ž bych se uč il malí em. já e ř jsem šel o krok dá l a prohlá sil jsem, ž se tedy užvů bec nechci uČ it. Poně vadž e jsem ale s podobný prohlá šení př jen neuspě l, starýpá n se chystal mi mi ece prosazovat bezohledně svoji autoritu. Např tě jsem mlč el, ale svoji hrozbu jsem í š uskuteč nil. Myslel jsem, ž ažotec uvidínedostateč ný pokrok v reá lce, bude mě e muset chtě nechtě pustit k mému vysně n‚ ště stí mu . Neví zda by tento vý č et souhlasil. Jistý byl jen mů j neú ě ch ve škole. Co m, po sp mě bavilo, to jsem se uč il, př ší všechno, co bych podle svého ná zoru pozdě ji edev m jako malí mohl potř ř ebovat. Co se mi z tohoto hlediska zdá lo bezvý znamné, nebo mě jinak nepř itahovalo, to jsem dokonale sabotoval. Má vysvě dč eníz této doby př edstavovala vž extrémy - podle př ě tu a jeho oceně ní Vedle "chvalitebný dy edm . " a "vý borný také "dostateč ný a "nedostateč ný Daleko nejlepšíbyly mé vý " " ". kony v země pise a ještě lepšíve svě tový dě jiná ch. Dva oblí é př ě ty, v nichžjsem ch ben edm ve tř ě vedl. Kdyžse nynízkoumavě dí á m po tolika letech na vý í d v sledek té doby, považ dvě skuteč nosti za zvlá ště vý uji znamné: Za prvé: stal jsem se Nacionalistou. Za druhé: nauč il jsem se chá pat dě jiny podle jejich smyslu. Staré Rakousko bylo "ná rodnostní stá tem". Př šní Ně mecké Ř í e nemohl m í slu k š celkem vzato - alespoň tehdy - vů bec pochopit vý znam této skuteč nosti pro kaž dodenníž ivot jednotlivce v takovém stá tě . Po ná dherném ví ě zném taž t eni hrdinný armá d v Ně mecko-Francouzské vá lce se lidé pozvolna stá le ví ch ce odcizovali ně mectví v zahranič íČ á steč ně nebyli schopni ho ocenit a č á steč ně také , užasi ho ocenit nemohli. Zchá tralá monarchie se zamě ř ovala zvlá ště ve vztahu k rakouský Ně mců m na v já dru zdravýná rod. m Lidé nechá pali, ž nemí Ně mci v Rakousku skuteč ně nejlepšíkrev, nikdy by e t nebyli mohli mí sí vtisknout svou peč eť52 milió ému stá tu natolik, ž prá vě t lu, nov e v Ně mecku vzniklo mylné mí ě ní ž Rakousko je stá t ně mecký Nesmysl s n ,e . nejtě ž mi dů sledky, ale př jen skvě lé vysvě dč enípro deset milionů Ně mců ve ší ece Vý chodníMarce. O vě č ném a neú prosném boji o ně mecký jazyk, o ně meckou školu a o ně meckou podstatu mě lo potuchu jen zcela má lo Ně mců z Ř í e. Teprve š dnes, kdy tato smutná bí je vnucová na milionů m našeho ná roda v ř i, která pod da í š cizí panství snío společ né vlasti a touž po ní pokoušejíse udrž svaté prá vo m m í , et na mateř ý jazyk, teprve dnes je chá pá no v širší smyslu, co znamená nutnost sk m
