adolf hitler mein kampf cz - 7
zř ý nadá ní ke kreslení- př ě tu podle jeho př ě dč enína rakouský ejm m m edm esv ch gymná zií zanedbá vaný Snad to byla ale také jeho vlastnítě ž á celož ch m. k ivotní prá ce, která také spoluurč ila, ž humanistické studium bylo v jeho oč í e ch nepraktické a tudí méně cenné. Zá sadě ale bylo projevem jeho vů le, ž tak jako on, ž e bude, ba musíbý i jeho syn stá tní ú ední t m ř kem. Jeho trpké mlá dízpů sobilo, ž se e zcela př irozeně jevilo to, č eho dosá hl, o to vě tší nakolik to bylo př vý č ně m, ece lu vý sledkem jeho ž elezné vů le a vlastníč inorodosti. Byla to pý č lově ka, ježse cha vlastni silou vypracoval, která ho př ě la k vů li dostat i svého syna do stejného a im snad i vyšší postavenív ž ě a to o to ví ž př se svojípí ídoká zal svému ho ivot ce, e ece l dí ě ti tolik ulehč it tuto cestu. t Myšlenka odmí ítoho, co bylo kdysi celý jeho ž tnut m ivotem, se mu jevila nepochopitelnou. A tak bylo rozhodnutíotce jednoduché, urč ité a jasné a z jeho pohledu samozř é. Nakonec by se zdá lo jeho panovač né povaze, která se ejm utvá ř v trpkém existenč ní boji, zcela nesnesitelné ponechat koneč né ela m rozhodnutíchlapci samotnému, v jeho oč í nezkušenému a tí ještě ch m nezodpově dnému. Také by se to nehodilo k jeho chá pá nípovinnosti, byla by to špatná a zavrž í en hodná slabost ná lež é otcovské autority pro dalšíž it ivot dí ě te. t Ale př tomu mě lo bý jinak. Poprvé v mém ž ě jsem byl jako sotva ece t ivot jedená ctiletý zahná n do opozice. Jak tvrdý a rozhodný chtě l otec bý v prosazová ní t svý plá nů a ú ch myslů tak zarytě a vzpurně odmí jeho syn myšlenku, která mu tal vů bec nebo jen má lo vyhovovala. Nechtě l jsem byt ú ední ř kem. Ani domluvy, ani "vá ž é" ná mitky nemohly na tomto odporu ně co změ nit. Nechtě l jsem bý n t ú ední ř kem, ne a ještě jednou ne. Všechny pokusy vzbudit lí ení z vlastní čm ho otcova ž ivota lá sku nebo chuťk tomuto povolá níse obrá tily v opak. Bylo mi zle a zí jsem jižpřmyšlence, ž budu muset jednou sedě t v kancelá řjako val i e i nesvobodný muž Nebý pá nem svého Č asu, ný žmuset stě snat obsah celého ! t br svého ž ivota do vyplň ovaný formulá ř. Jak‚myšlenky to mohlo vyvol vat u ch ů hocha, kterýbyl opravdu všechno jiný než"hodný v bě ž ém smyslu slova! Straţ ě " n n snadné uč eníve škole mi poskytovalo tolik volného Č asu, ž mě vidě lo č astě ji e slunce nežpokoj. Jestliž mi politič típrotivní prozkoumá vajís laskavou e ci pozornosti mů j ž ivot aždo doby mého tehdejší mlá dí aby mohli s ú ho , levou konstatovat, jak‚nesnesitelné kousky vyvá dě l tento "Hitler" užv mlá dí tak dě kuji , nebesů m, ž mi ještě i teď ' ně co poskytujíze vzpomí této šť é doby. Louka a e nek astn les byly tehdy bojiště m, na kterém se řšily vž př e dy í tomné "rozpory'. Na tom nemohla nynínic změ nit ani reá lka. Ovšem nynímusel byt vybojová n jiný protiklad. Pokud otců v Ú mysl udě lat ze mne stá tní ú ední stá l pouze proti mému ho ř ka zá sadní odporu k ú ednickému povolá ní byl konflikt ú mu ř , nosný Mohl jsem se se . svý vnitří ná zory drž trochu zpá tky, nemusel jsem př hned odmlouvat. mi n mi et ece Abych se vnitřě uklidnil, stač ilo mi vlastnípevné odhodlá nínestá t se pozdě ji n ú ední ř kem. Toto odhodlá níbylo ale nezmě nitelné. Tě ž byla otá zka, kdy proti ší plá nu otce nastoupímů j vlastníplá n. Stalo se to užve dvaná cti letech. Jak se to stalo, dnes užsá m neví ale jednoho dne mi bylo jasné, ž bych se chtě l stá t m, e malí em, akademický malí em. Mů j talent na malová níbyl nesporný byl př ř m ř , ece dů vodem toho, ž mne otec dal na reá lku, ovšem nikdy by byl nepomyslel na to, e
