adolf hitler mein kampf cz - 29
lebku rozbijem". Tak jsem tehdy poznal tyto "přtele" lidstva. Bě hem let se mů j á ná zor na ně rozší il a prohloubil, mě nit jsem ho nemusel. Č í ví jsem nahlí el do ř m ce ž vně jšípodoby sociá lnídemokracie, tí vě tšíbyla má touha postihnout vnitříjá dro m n tohoto uč ení . Oficiá lnístranická literatura mi v tom mohla jen má lo pomoci. Co se tyk hospodá ř ý otá zek, je nesprá vná ve svý tvrzení a dů kazech, pokud sk ch ch ch pojedná vá o politický cí ch lech, je prolhaná . K tomu všemu jsem se cí vnitřě til n zhnusen, zvlá ště nově jší rabulistický způ sobem vyjadř á nía způ sobem m m ov vý kladu. S obrovský množ í slov nejasného obsahu nebo nesrozumiteln ého m stv m vý znamu jsou sestavová ny vě ty rá doby duchaplné leč nesmyslné. Jen dekadence naši velkomě stské bohémy se mů ž cí jako doma v tomto bludišti rozumu a e tit vybí z hnoje tohoto literá rní dadaismu "vnitříprož rat ho n itek", podporová na př itom př í sloveč nou skromnostíč á sti našeho lidu, kterýv tom, co je mu nejméně srozumitelné, vě třo to hlubšímoudrost. í Avšak kdyžjsem zvaž oval teoretické nepravdy a nesmysly tohoto uč eni se skuteč nosti tohoto jevu, dostá val jsem postupně jasnýobraz jeho vnitří zá mě rů . n ch V takový hodiná ch se mne zmocň ch ovaly smutné př edtuchy a zlýstrach. vidě l jsem př sebou uč enísestá vají íz egoismu a nená visti, která mů ž podle ed c e matematický zá konů vést k ví ě zství avšak zá roveň s tí musínutně př ch t , m ivodit konec lidstva. Mezití jsem se nauč il chá pat souvislost mezi tí m mto uč ení zká zy a podstatou m ná roda, která mě byla do té doby taktéžnezná má . Pouze znalost ž idovstva samého poskytuje klí k pochopenívnitří a tí skuteč ný zá mě rů sociá lnídemokracie. č n ch m ch Kdo zná tento ná rod, tomu spadne z oč i zá voj mylný př ch edstav o cí a smyslu této li strany a z oparu a hry sociá lní lž se mu zvedá rozšklebená tvá ř arxismu. ch í m Je pro mne dnes tě ž é, ne-li nemož é ř kdy mi slovo "Ž dalo popud ke k ní ci, id" zvlá štní zamyšlení Z otcovského domu si vů bec nepamatuji, ž bych kdy za mu . e otcova ž ivota toto slovo slyšel. Domní á m se, ž by starýpan spatř užve v e oval zvlá štní zdů razň á ni tohoto označ eníně jakou kulturnízaostalost. Dospě l za m ov svého ž ivota k ví méně k svě toobč anský ná zorů m, které se i přnejpř ě jší ce m i í sn m ná rodní smý lenínejen udrž ale ovlivnily i mě . Také ve škole jsem nenalezl m š ely, ž dnýpodně t ke změ ně př á evzatého obrazu. Na reá lce jsem poznal jednoho ž idovského chlapce, se který jsme jednali opatrně , ale jen proto, ž jsme mu m e pouč eni rů zný zkušenostmi - nijak zvlá šťnedů vě ř mi ovali, nic mne však př itom nenapadlo a stejně tak i ostatní . Teprve ve č trná cti č i v patná cti letech jsem č astě ji narazil na slovo Ž č á steč ně id, v souvislosti s politický rozhovory. Pociť mi oval jsem vů č i tomuto slovu lehkou nechuťa nemohl jsem se ubrá nit nepř í jemnému pocitu, kterýse mne zmocň oval, kdyžšlo o ná bož enské hašteř í Tu otá zku jsem tenkrá t nijak jinak nevní en . mal. V Linci bylo jen velmi má lo Ž ů . Bě hem staletíse jejich zevně jšek poevropštil id a zlidštil, ano dokonce jsem je považ oval za Ně mce. Nesmyslnost této domně nky mi nebyla jasná , protož jediný rozlišovacíznak jsem spatř v cizí e oval m ná bož enství Jak jsem se domní byli prá vě za to proná sledová ni a proto mů j . val, nesouhlas s negativní vý mi roky o nich př erostl témě ř odpor. O tom, ž existují v e programovíprotivní Ž ů , jsem nemě l vů bec potuchy. Pak jsem př el do Ví ě . ci id iš dn
