adolf hitler mein kampf cz - 19
hrdosti velmi stě ž ía vyjadř ísilnou nechuťk podobnému smý lení uj uj š. Kolik lidísi však kdy polož otá zku, co je vlastně př inou jejich lepší ilo í č ho smyšlení ? Kolikpak lidíchá pe obrovskýpoč et jednotlivý vzpomí na velikost vlasti a ch nek ná roda ve všech oblastech kulturní a umě leckého ž ho ivota, které jim zprostř edkují jako hromadnýprož itek pojem oprá vně nou hrdost nad tí ž smě jí bý př šní m, e tí slu ky tak Bohem nadaného ná roda? Kolik jich chá pe jak moc je tato vlastenecká hrdost zá vislá prá vě na znalostech o velikosti ná roda ve všech tě chto oblastech. Př ý lejívů bec naše mě šť em š anské kruhy o tom, v jak smě šně malém rozsahu je tento př edpoklad k vlastenecké hrdosti zprostř edková vá n lidu? Nevymlouvejme se na to, ž "v jiný zemí to také neníjiné", a dě lní se tam e ch ch k "př hlá síke svému ná rodu. I kdyby tomu tak bylo, nemohlo by to poslouž ece" it jako omluva vlastní opomenuti. Ale nenítomu tak. Neboťto, co označ ujeme ho jako "šovinistickou" vý chovu napřfrancouzského ná roda, nenípř nic jiného . ece nežpř šné vyzdvihová nívelikosti Francie ve všech oblastech kultury nebo í li civilizace, jak pravíFrancouz. MladýFrancouz nenítotižvychová vá n k objektivitě , ný žk nejsubjektivně jší ná zoru, který si lze př br mu edstavit, co do politické nebo kulturnívelikosti jeho vlasti. Tato vý chova se bude muset př vž omezovat na všeobecná , velká témata, itom dy která - bude-li to nutné - se budou muset neustá le opakovat a vště povat do pamě ti a smý leníná roda. š Ted' ale se u ná s dopouští hř negativní opomí me í chu ho jeni, naví skuteč ného c nič eníi toho má la, co jedinec naště stímá , tj. navště vovat školu. Krysy politické otravy našeho ná roda vyž rajíještě i to má lo ze srdcía vzpomí široký mas, í nek ch pokud užbí a neště stínevykonaly své. da Př edstavme si ná sledují ívě c: c Ve sklepní bytě , sestá vají í ze dvou mí m cm stností bydlísedmič lenná dě lnická , rodina. Mezi pě ti dě tmi je také chlapec ř ě me tř ý Je to vě k, ve kterém si dí ě ekn í. let t zač í á uvě domovat prvnídojmy. U nadaný lidínalézá me stopy vzpomí z této n ch nek doby ještě ve vysokém vě ku. Užjen tě snýa př ě nýprostor nevede k p ř ý epln í zniv m vztahů m. Há dky vznikajíč asto užjen z tohoto dů vodu. Neboťlid‚tu než spolu, iji ný žnamač ká ni na sobě . Kaž ý i ten nejmenšíkonflikt, který se v prostorném br d bytě srovná sá m o sobě mož nosti vzá jemného odstupu, vede zde k neustá lý m odporný há dká m. U dě tíje to ještě snesitelné, há dajíse př v takový m ece ch situací neustá le a rychle a dů kladně to zase mezi sebou zapomenou. Probí á -li ch h ovšem tento boj mezi rodič i a to témě ř až ý den a nevybí kd ravou formou, pak se musí i kdyžpomalu, dostavit posléze vý , sledky takové ná zorné vý uky dě ti. Jaké ty vý sledky jsou, si doká ž př e edstavit jen ten, kdo toto prostř ízná . Vzá jemné spory ed jsou doprová zeny surový vý ž mi tr nostmi otce a vedou v opilosti k tý á nímatky. v r šesti letech tušímalý politová ní hodnýhoch vě ci, ze který má dospě lý hrů zu. ch Morá lně př á ven, tě lesně podvyž iotr iven, ubohou hlavič ku zavšivenou - tak chodí malý stá tníobč an do ná rodníškoly. To, ž se s bí e dou dostane ke č tenía psaní je , také pomě rně všechno. O tom, ž by se uč il doma, nemů ž byt řč i. Naopak. Matka e e e a otec mluví- a to př dě tmi - o uč iteli a škole způ sobem, který nelze ed
