adolf hitler mein kampf cz - 100
Š ť ě jsem se dostal do zá zemía mě l jsem bý odtransportová n do Ně mecka. astn t Ubě hly jiždva roky, co jsem nevidě l vlast - za tě chto okolnostíto byla celá vě č nost. Užjsem si ani nedovedl př edstavit jak vypadajíNě mci, kteřnejsou í obleč enído uniformy. Kdyžjsem v Hermies lež ve sbě rném lazaretu pro raně né, el byl jsem skoro ohromen, kdyžvedle mne lež cí vojá ka oslovil hlas ně mecké í ho ž eny, která zde pracovala jako zdravotnísestra. Po dvou letech poprvé takový to hlas! Č í blí e se však vlak, kterýná s vezl do vlasti, blí il k hranici, tí mž ž m neklidně jšíbyl č lově k ve svém nitru. Kolem se mí hala všechna ta mí kolem sta, který jsme př dvě ma lety coby mladívojá ci jeli na frontu: Brusel, ltwen, Ltich, ch ed a koneč ně jsme poznali prvníně meckýdů m podle jeho vysokého ští a jeho tu př á sného obchů dku. Domovina! V ř 1914 jsme hoř bouř ý zaní í ekr í jnu eli liv m cen m, kdyžjsme př č ovali hranice, nynívlá dlo ticho a dojetí Kaž ýbyl šť ý ž ho ekra . d astn , e osud nechal ještě jednou spatř to, co tak tě ž chrá nil svý ž it ce m ivotem, a kaž ý se d témě ř tydě l podí se druhému do oč í s vat . Témě ř a vý č níden mého odchodu jsem se dostal do lazaretu v Beelitzu u n ro Berlí Jaký zvrat! Z blá ta letní bojů do bí é postele této zá zrač né stavby! na. ch l Č lově k se zpoč á tku pomalu bá l se pořdně natá hnout. Teprve pomalu jsem si á zvykal na tento nový svě t. Bohuž byl však tento svě t nový i v jiném ohledu. Frontovýduch vojska se zde el nezdá l bý hostem. Poprvé jsem zde zaslechl ně co, co nebylo na frontě doposud t zná mo: chlouba vlastnízbabě losti! Neboťto co č lově k slý á val venku, všechny ty ch nadá vky a kletby, nebylo nikdy ž dnou vý á zvou k porušová nípovinností nebo , dokonce oslavová ní strašpytlů . Ne! Zbabě lec platil stá le za zbabě lce, a nic ví a m ce, opovrž í které jej postihlo, bylo vž všeobecné, stejně jako obdiv skuteč ného en , dy hrdiny. Ale zde, v lazaretu, to dí lem bylo zcela obrá ceně : bezcharakterníštvá č i mě li nejví řč ía všemi prostř ce edky se snaž ubohou vý ili mluvnostípř edstavovat pojetípoctivého vojá ka coby smě šné a naopak jako př í klad vyzdvihovat bezcharakternost zbabě lců . Jedna dvojice bí ý pucfleků udá vala tó př ší dn ch n edev m. Jeden z nich se vychloubal, jak si sá m roztrhl ruku o ostnatý drá t, jen aby se dostal do lazaretu, zdá lo se, ž i př toto smě šné zraně níje zde jižcelou vě č nost. Jak jen e es se pomocítohoto podvodu mohl dostat do transportu do Ně mecka. Tento zlomyslný frajer to však jižpř á ně l, drzý hlasem vyzdvihovat svou zbabě lost eh m jako projev nejvyššíodvahy srovnatelné s hrdinskou smrtískuteč ného vojá ka. Mnozímlč ky naslouchali, jini odchá zeli, ně kteřvšak i př ě dč ovali. Mě se zvedal í isv ž aludek, avšak štvá č byl v zař ímlč ky trpě n. Co se dalo dě lat? Kdo to byl a č í í zen m byl, muselo vedenídobř vě dě t a také to i vě dě lo. Př se však nic nestalo. e esto Kdyžjsem opě t mohl normá lně chodit, dostal jsem povoleníjet do Berlí na. Všude byla oč ividně obrovská bí Milió é mě sto hladově lo. Nespokojenost da. nov byla veliká . V rů zný objektech navště vovaný vojskem byla ná lada stejná jako ch ch v lazaretu. Dě lalo to zcela dojem, jakoby podobnípucfleci navště vovali zá mě rně podobná mí za ú elem ší enísvý ná zorů . sta, č ř ch Mnohem, mnohem horšívšak byly okolnosti v samotném Mnichově ! Kdyžjsem byl po doléč enípropuště n z lazaretu a př eveden do zá lož í batalió zdá lo se n ho nu, mi, ž to mě sto nepozná vá m. Zloba, rozmrzelost a spí á ní ažužse č lově k obrá til e l, kamkoliv! U samotného zálož í batalió byla ná lada pod psa. Zde n ho nu
